Podařilo se studiu Ubisoft Bordeaux dostát slibům o návratu k milovaným kořenům série, nebo šlo jen o marketingové pozlátko a novinka se hraje opět stejně?
Po téměř tříletém čekání na nový díl ságy Assassin’s Creed přichází bagdádské dobrodružství s podtitulem Mirage a dobře známým hrdinou Basimem v hlavní roli. S blížícím se datem vydání vrcholila propagační kampaň, která (kromě netradiční spolupráce s kapelou OneRepublic) hlásala, že tohle bude docela jiná hra než předchozí tři přídavky do série, tedy Origins, Odyssey a Valhalla. Po dvaceti hodinách strávených v uzoučkých uličkách hlavního města Abbásovského chalífátu musím konstatovat, že pravda je, jako obvykle, tak nějak uprostřed.
Už samotná informace o tom, že recenzi píšu po zhruba dvou desítkách hodin, hráče „RPG trilogie“ udeří do očí. Mirage byl od začátku koncipován jako mnohem menší dobrodružství, díky čemuž také dostal velmi sympatickou cenovku atakující magickou hranici tisíce korun. Součástí taktiky vývojářů je i slib, že dostáváte kompletní hru s veškerým obsahem, ke které nebudou vycházet další velké obsahové balíčky. Může to znít svým způsobem zvláštně, ovšem je mi jasné, že to uklidní spoustu hráčů, pro které byla hlavně předchozí Valhalla už příliš nafouknutá všemi směry.
Kapesní Assassin’s Creed pro fanoušky retra
Já se na rovinu přiznám, že mezi ně nepatřím. Vikinskou tematiku miluji a přistoupil jsem na to, že Valhalla je titulem, který nabízí nižší stovky hodin obsahu a který je vhodné hrát s přestávkami třeba rok. A tak jsem si užil nejen kompletní dobytí Anglie, ale také pozdější výlety k irským druidům nebo hradbám Paříže. Ocenil jsem při tom nejen obrovské množství obsahu, byť s vědomím jeho občasné repetice, ale také mnohovrstevnaté vyprávění, kdy se vikinské nájezdy nenuceně prolínaly s hledáním členů řádu, útržky z Animu nebo zajímavými a vtipnými minihrami či vedlejšími questy.
Nic takového od Mirage v žádném případě neočekávejte. Jde o akční adventuru v otevřeném světě, který působí neuvěřitelně kompaktně a poprvé po dlouhé době jsem měl pocit, že se skutečně nacházím v uličkách živého města. Zatímco Londýn v předchozím díle vypadal jako přerostlá vesnice, Bagdád z Mirage je vskutku obří a budete se v něm toulat rádi. Dříve nebo později však pochopitelně zjistíte, že jde stále jen o dobře vystavěné divadelní kulisy.
I vyprávění příběhu, pokud lze o něčem takovém v případě Mirage vůbec mluvit, má velmi střídmý charakter. Místo nekonečné tabulky s úkoly tentokrát dostanete mapu vyšetřování, na které jsou provázána jednotlivá místa, postavy a indicie. Protože je Mirage hrou od Ubisoftu, můžete se těšit na tradiční hledání „vůdců oblasti“, jejichž smrt vás posléze dovede až k samotné nejvyšší hlavě řádu v Bagdádu. A to je, vyjma několika druhů sběratelských předmětů, které můžete na kompaktní mapě Mirage najít, a pár docela vtipných side-questů zvaných Bagdádské příběhy, v podstatě vše.
Tichošlápek bude náležitě oceněn
Nebudu už nadále chodit kolem horké kaše a vyjádřím se k tomu zásadnímu, tedy hratelnosti Assassin’s Creed Mirage. Ano, důraz na stealth je v novém díle znatelný a na obří bitvy z Valhally můžete zapomenout. Pakliže kolem vás budou více než tři nepřátelé, vyplatí se vzít nohy na ramena a nehrát si na hrdinu. Hra aktivně podporuje a oceňuje plíživý a tichý postup realizovaný s paletou celkem šesti asasínských nástrojů, které si postupně odemykáte a vylepšujete. Předělaný je systém traverzování, pryč je tedy „spider-Eivor“ a opět musíte hledat chyty na zdech a vystouplé cihly.
Sluší se však zmínit, že celá řada mechanik, jež znáte z předchozích dílů, je zde notně zjednodušená a přizpůsobená vkusu široké veřejnosti v roce 2023 – takže s určitým odstupem vypadají docela idiotsky. Mluvím třeba o odposlouchávání rozhovorů, které lze realizovat pouze při sezení na lavičce, kterou pro vás na konkrétní místo připravili vývojáři. Pokud si s Basimem sednete hned vedle do keře, neuslyší vůbec nic, protože se nespustí dotyčný skript. Ach jo.
Musím konstatovat, že je v podstatě dobře, že Mirage dohrajete za zhruba 20 hodin, bez zbytečného toulání i o chlup rychleji. Kdyby byla hra jen malinko delší, začala by se propadat do stereotypu, protože lézt na 15 minaretů s téměř identickým mechanismem výstupu není zase taková zábava. Zeštíhlení se dočkala i encyklopedická složka hry. Na rozdíl od předchozích dílů tentokráte není součástí žádná Discovery Tour, pouze krátké textové záznamy, které sbíráte na desítkách míst rozesetých po Bagdádu.
Mistr zbrojíř má tentokrát dovolenou
Oceňuji, že se autoři nebáli udělat poměrně odvážný krok v podobě vystříhání většiny RPG mechanik. A tak například management zbroje a zbraní je sražen na absolutní minimum a nic vám nebrání dohrát celou Mirage s outfitem, který dostanete hned na začátku po výcviku v pevnosti Alamut. Pryč je i většina otravného sbírání všemožné veteše a dohadování se s obchodníky. Naopak zahrnutí hned několika herních měn, zvaných tokeny, mi přišlo skoro až zbytečné a samoúčelné. Nejlepším způsobem, jak je získat, je absolvování nepovinných kontraktů a splnění dodatečných výzev, spočívajících třeba v tom, že vás nikdo neuvidí nebo nikoho po cestě nezabijete. Mimochodem, v celé hře se nachází jen asi pětice druhů nepřátel, kteří se neustále opakují dokola. Zapomeňte také na téměř jakékoliv prvky fantasy nebo sci-fi, a to včetně případného pokroku příběhu ze současnosti.
Obrovským zklamáním byl pro mě systém zvaný Notoriety čili určité proslulosti Basima mezi občany a strážnými Bagdádu. Asi jsem podlehl propagačním materiálům a představoval si jej jako dlouhodobý ukazatel toho, jakým způsobem Mirage hrajete, po vzoru systému cti v sérii Read Dead Redemption. Jenže vůbec. Notoriety je úplně jednoduchý systém kopírující hvězdičky v GTA, přičemž těchto hvězdiček se lze velmi snadno a doslova během pár vteřin zbavit strhnutím několika plakátů nebo podplacením hlasatele na náměstí. Tady si myslím, že jde o jednoznačně promarněnou příležitost.
Stejné pocity mám i když si uvědomím, jak krásný mohl virtuální Bagdád být, kdyby Assassin’s Creed Mirage celé tři roky po uvedení nové generace konzolí nevycházel jako cross-gen titul běžící na enginu Ubisoft Anvil. Jádro jeho druhé verze je přitom staré deset let, což je ve videoherním světě skutečně dlouhá doba. Ano, v určitých momentech vypadá Mirage skutečně úžasně, za což může zejména nasvícení a obrovská péče, kterou vývojáři věnovali stavění virtuálního světa. Hořká pachuť z nenaplněného potenciálu však zůstává. A mám obavu, že se Anvilu nevyhneme ani v případě dalších plánovaných přírůstků do série.
Série potřebuje změny. A také jiný engine
Blížíme se k závěrečnému verdiktu a mně nezbývá než zamyslet se nad tím, jestli volání fanoušků po návratu staré hratelnosti bylo vyslyšeno. Ano, Mirage se rozhodně hraje docela jinak než Valhalla. Jenže problém je, že Valhallu bylo možné hrát velmi podobně jako Mirage, jen místo vrhacích nožů měl Eivor šípy. Pravověrní fanoušci jí tak podle mě nemohli přijít na jméno ne kvůli tomu, že by nešla hrát stealth, ale že šla hrát i úplně jinak. A že přímý postup byl často mnohem rychlejší a jednodušší než ten tichý.
Tato mince se v Mirage obrátila, což je dozajista dobře a je to určitým vyjádřením respektu ke kořenům série. Ovšem s návraty do minulosti je to těžké, protože hráči mají tendenci vidět své milované tituly přes růžové brýle. Já bych se přitom byl ochoten vsadit, že kdyby dnes někdo vydal remake Assassin's Creed II v nové grafice, ale s původní hratelností, většina z nás by si po pár hodinách klepala na čelo, jak nás něco podobného někdy mohlo bavit. Nostalgie je mocná čarodějka, jenže série Assassin’s Creed se vyvíjela a měnila z nějakého důvodu. Třeba námořní bitvy přibyly proto, že si hráči stěžovali, že už je nebaví pořád dokola běhat po městě a podřezávat templáře. Návrat k deset, možná i patnáct let staré hratelnosti byl tedy pro jednou určitě fajn a moc jsem si jej na vymezeném prostoru užil. Ale nebudu se zlobit, když příště dostanu zpět o něco komplexnější dobrodružství a svět, ve kterém budu mít co dělat i poté, co odrolují závěrečné titulky.
Hodnocení: 70 %
Vývojář: Ubisoft Bordeaux
Vydavatel: Ubisoft
Platformy: Xbox One, Xbox Series S|X, PlayStation 4, PlayStation 5, PC