Recenze produktu Ergonomie a rychlost

cima.m

doporučuje produkt 100 % 30. 12. 2011

Po tom co jsem si pořídil zrcadlovku, jsem zjistil, že zpracování fotek v programech jako Corel Photopaint nebo Adobe Photoshop není správná cesta. Jak výkonově, tak organizačně. Na mém starověkém Pentiu 1,9 GHz s 1 GB RAM byl Program od výrobce zrcadlovky doslova nepoužitelný, Corel nepřijatelně pomalý a spolu s Photoshopem měli jednu obrovskou nevýhodu. Kadžá fotka se musela otevřít a po úpravě uložit. Navíc provedené úpravy byly finální, takže pokud jsem se po deseti krocích rozhodl, že na začátku bych ty křivky potřeboval nakroutit jinak, byl tady problém.

Všechno tohle se vyřešilo, když jsem zkusil Adobe Lightroom. První náznak odborníků v řadách programátorů byl znát, když na výše uvedené soustavě běžel program rychle a ještě nechal kousek výkonu pro ostatní. Zejména při exportu mě potěšil, že exportující vlákno pustil se sníženou prioritou a já tak mohl brouzdat po netu, poslouchat hudbu a krafat na jabberu. Nedalo mi to a pomocí process exploreru jsem se podíval co vlákna ligtroomu dělají. Překvapilo mě že vlákna nemají moc hluboký zásobník a používají různé funkce kernelu pro správu paměti což svědčí o vysoké míře optimalizace. Per OS! Ostatně už na krabici se píše minimálně SSE2, takže klucí v Adobe využívají všechny dostupně HW prostředky pro urychlení.

Co se optimalizace týče tak od verze 3.2 do současné 3.6 jsem s každým upgradem pozoroval nějaké zrychlení, nejvíce mě potěšila aplikace globálních transforamcí (tj. skoro všeho) na zmenšeninu, která je aktuálně vidět, namísto fotky v plné velikosti. Ostatně už od počátku je možné tyhle transformace aplikovat na ne plně vyrenderovanou fotku. Takže zatím co se fotka renderuje, můžu si na hrubo provést korekci expozice nebo udělat výřez. Když se konečně dopočítá může se udělat šum a ostrost. Zde je zase vidět, že chápou zpracování po dlaždicích. Prostě jsou to počítačoví grafici jak se patří.

Velice dobře je vyřešena ergonomie celého procesu zoracování (teď je v módě říkat workflow). Adresář s nafocenými fotografiemi si importujete do organizéru a můžete pomocí značek rozdělit fotky podle toho jak se vám povedli a zda ještě půjdou zachránit. Jsou tu barvičky, jedna až pět hvězdiček a nějaké to vlastní tagování. Když máte ohodnoceno, lze podle toho filtrovat zobrazené snímky a přejít k vlastnímu vyvolání. V pohledu developement jsou dole fotky a na pravo ovládací prvky. Ty tady nebudu moc podrobně rozebírat. Spíš princip jakým se používají je zajímavý.

To že jsou fotky všechny ihned přístupné odbourává v začátku zmíněný nepříjemný problém otevírání a ukládání. Co se na fotce upraví to se prostě uloží. Neukládá se ale každý pixel, nýbrž jenom parametry jednotlivých transformací/efektů aplikovaných na danou fotku. Tyto hodnoty se neukládají jako posloupnost událostí (jako historie ve phototoshopu) ale jako uspořádaná množina těchto hodnot. Z toho vyplývá, že nelze transformace provádět rekurzivně, ale ono se ukazuje, že to není potřeba. Když si po několika úkonech uvědomím, že by to ty tmavé odstíny chtělo přeci jenom zesvětlit, tak je prostě zesvětlím a všechny ostatní transformace se přepočítají na základě změny některé z předchozích. Pořadí transformací je pravděpodobně shodné s pořadím jednotlivých prvků v nástrojové liště.

Přítomnost všech nástrojů najednou je velice příjemná, narozdíl od pracného proklikávání menu v Corelu nebo photoshopu. Z těchto programů si Lightroom přinesl štětce pro korekci červených očí, razítko a pár efektových štětců. Jako nejzajímavější nelineární globální transformaci bych zmínil Vibrance, která dodává saturaci v místech, kde se jí nedostává, čímž lze oživit místa ve stínu nebo vzdálenější místa desaturovaná velkou masou vlhkého vzduchu.

Následnou archivaci usnadňuje fakt, že ke každé sérii fotek je možné vyexportovat tzv. katalog (SQLite databázi) se všemi provedenými úpravami a netknuté soubory snímků. Ideální přístup pro zachování negativu. Díky tomu je možné upravit fotky na více způsobů, což by při modifikaci originálu nešlo.