Studio Polyphony Digital přináší fanouškům dokonalou poctu motorsportu, která ale mírně pokulhává v tom, co by na GT mělo být to vůbec nejlepší – samotném závodění.
Nové Gran Turismo se pyšní číslovkou sedm, po odbočce jménem Gran Turismo Sport z roku 2017 jde fakticky o osmý díl hlavní závodní série. Autoři se tentokrát pořádně rozmáchli a připravili rozsáhlou sbírku 424 vozidel, za jejichž volant se můžete virtuálně usadit. Fakticky je počet modelů o něco nižší, protože různé speciální varianty sériově vyráběných vozidel jsou uváděny samostatně. I přesto je sbírka vozů, čítající výhradně evropské, japonské, jihokorejské a americké výrobce, naprosto majestátní.
Děkujeme, pane Forde
Když jsem přemýšlel nad tím, jak celou recenzi pojmout, v hlavě mi pořád zněla jedna zásadní myšlenka. Abyste si zamilovali Gran Turismo 7, nestačí milovat závodění. Musíte milovat auta, automobilismus, motorsport a vše, co k tomu patří. GT7 je doslova oslavou kultury postavené na (osobních) automobilech, poctou jejím historickým milníkům, konstruktérům, závodníkům. Pokud se řadíte do skupiny takzvaných petrolheads, budete se cítit jako doma ve vteřině, kdy se vaším obývákem rozezní úvodní titulky hry.
Problém je, že jsem postupně přišel na to, že láska k závodění je zároveň tak trochu překážkou k tomu, abyste si GT7 skutečně užili. Minimálně v rámci singleplayerových módů si totiž skutečného závodění, kdy záleží na každém manévru, protivníci se vám v zatáčkách lepí na dveře a vy trávíte čas pilováním dokonalého průjezdu zatáčkami, užijete velmi málo. Gran Turismo 7 při hře jednoho hráče až na absolutní výjimky používá tzv. rolling start, tedy start z jízdy v koloně.
Potíž je v tom, že vy jste vždy na jejím absolutním konci, což znamená, že obvykle máte dvě až tři kola na to, předjet před sebou 11 nebo 15 soupeřů, kteří mají náskok až 20 vteřin. Jsem si vědom toho, že rolling start byl předmětem vášní již v minulosti, ale musím využít slova jednoho z internetových komentátorů: „It’s not racing, it’s chasing.“ Není to závodění, ale dohánění. Navíc dohánění, které je na autory doporučenou střední obtížnost i při vypnutí veškeré asistence až směšně jednoduché.
Z Fiatu 500 až do formule
Hra nabízí příběhovou kampaň rozdělenou do 39 kapitol, přičemž většina z nich zahrnuje dva až tři závody trvající ne déle než deset minut. K tomu je třeba k dohrání hry povinně absolvovat celkem padesát časově měřených licenčních zkoušek. Celkem tak v závislosti na tom, na jak dlouho se zaseknete v tuningové dílně či při poslouchání velmi výpravných pasáží věnujících se historii automobilismu, strávíte u kampaně přibližně 20 hodin.
Autoři vás ale zejména na jejím počátku opakovaně posadí do vozidel, která se vyznačují až chorobnou nedotáčivostí, což může být pro nováčky skutečně velmi frustrující. Velmi podobný zážitek na vás čeká i ve speciálním módu zvaném Hudební rallye, který stojí tak trochu mimo hlavní obsah hry. Přitom bude vzhledem k tomu, že je dostupný v rámci pre-loadu (hra i při vložení fyzického disku stahuje dalších přibližně 100 GB), velmi pravděpodobně tím úplně prvním, co ze sedmého Gran Turisma vyzkoušíte. Těšil jsem se na frenetický závod s časem, kdy poslední vteřinky před checkpointem ubíhají tak děsivě rychle jako kdysi na arkádovém automatu Manx TT Superbike. Místo toho se mi dostalo jen možnosti vylepšovat s každou jízdou rekord v tom, jak daleko dojedu, než hudba skončí a herní úroveň s ní.
Mimochodem, licenční mód je o mnoho zábavnější, než jak na papíře zní. V horizontu několika desítek vteřin budete měnit auta i lokace, díky čemuž si osaháte mnoho řidičských stylů, konfigurací vozidel, naučíte se trochu lépe brzdit i zatáčet. A pak vás autoři jen tak ze srandy posadí do formule a nechají vás zapomenout na úplně všechno, co jste se v průběhu uplynulých hodin naučili.
Co se snažím říct je to, že GT7 se rozhodně zlepšuje v čase a vyplatí se poněkud zdlouhavé začátky v nepříliš zajímavých vozech na nepříliš zajímavých tratích vydržet. Po odehrání úvodní části kampaně se postupně zpřístupní zajímavý a zábavný režim Mise, ve kterém najdete desítky speciálních výzev. Otevřou se tři multiplayerové módy (Sport, Lobby a Split-screen), přičemž mě osobně zdaleka nejvíce bavil první jmenovaný. V něm jsou vždy k dispozici tři závody odpovídající vaší řidičské úrovni, často s poměrně dobře omezenými kategoriemi aut, a také s možností vydobýt si pozici na startovním roštu skrze kvalifikační časovku. Jakmile závod dokončíte, už na vás čeká obměněná nabídka dalších klání s ostatními jezdci.
Problém klasických multiplayerových Lobby tkví v tom, že je obvykle poměrně široce specifikováno, s jakým vozem se můžete závodů zúčastnit. A vzhledem k variabilitě v oblasti výkonu u tuningových doplňků je v podstatě už před startem jasné, že na stupních vítězů nebudou stát nejlepší závodníci, ale ti, kteří dokázali své vozidlo nejlépe vyladit s ohledem na daná omezení.
Frustrující mohou být při hře více hráčů i penalizace, o kterých rozhoduje vestavěná AI pro vyhodnocování kontaktů. Ta není úplně ideální, takže se vám občas stane, že vás někdo úmyslně narempluje do bariéry, schytá vteřinovou penalizaci za vytlačení protivníka, a vy dostanete vteřin šest za přímý kontakt s bariérou. Pokud vás výše popsaný způsob závodění s ostatními baví (a jsem přesvědčen o tom, že takoví lidé existují!), směle se můžete vrhnout do nákupu GT7 a začít experimentovat ve své vlastní virtuální autodílně a občas se holt trochu vyvztekat. Pokud patříte mezi citlivější povahy, určitě vás od GT7 nechci odrazovat, ale možná budete chtít zůstat u závodění s kamarády na gauči či umělou inteligencí.
Kolem světa za 80 minut
V novém díle naleznete celkem 34 lokací rozdělených mezi tři regiony – Ameriku, Evropu a Asii & Oceánii. Záměrně píšu lokací, nikoliv závodních okruhů, protože každá lokace obsahuje mnoho variant, jak samotný okruh uspořádat. Od malých variací v několika zatáčkách až po legendární Nürburgring, jehož konfigurace se pohybují od pěti do pětadvaceti kilometrů. Poměr skutečných a fiktivních míst je zhruba 1:1, vrací se některé známé okruhy z předchozích dílů GT.
Je škoda, že se autoři nerozhodli trochu experimentovat a vzít nás i na netradiční místa, třeba do Jižní Ameriky či Afriky. A to i s ohledem na to, že australský okruh Mount Panorama či silniční okruhy na italské Sardinii patří mezi to vůbec nejzajímavější, co Gran Turismo 7 nabízí. Nejenže se na tato místa skvěle kouká, ale zároveň se na nich skutečně zábavně závodí. Jasně, občas autoři možná až trochu moc tlačí na efekt, když se během dvou minutových koleček změní krásný letní den přes zlatou hodinku až v temnou noc, kdy na neosvětleném okruhu nevidíte zevnitř kabiny vůbec nic. Ale to jsou věci, které po projetí cílovou páskou tvůrcům rádi odpustíte.
Velké vášně určitě stejně jako v případě konkurenční série Forza Horizon vzbudí grafická stránka hry. Při pohledu na okolní screenshoty se možná budete divit, když řeknu, že Gran Turismo 7 mě z vizuálního pohledu zklamalo. Hra nabízí na PlayStation 5 jak performance mód pro vyšší FPS, tak RT mód. Problém je v tom, že ray tracing se fakticky používá pouze v replayích a ve fotografickém režimu, přičemž z těchto módů pocházejí všechny propagační obrázky hry a je v nich natípána i podstatná část screenshotů v této recenzi. Při samotném závodění jde o grafický downgrade minimálně o jednu úroveň, kterou bych osobně připsal zejména snaze rozjet hru při rozumné snímkové frekvenci i na konzoli PlayStation 4. Zatímco v případě Horizon Forbidden West platí, že PS4 verze vypadá skoro tak dobře jako PS5, u Gran Turisma 7 bych spíše řekl, že PS5 verze vypadá skoro tak špatně jako PS4.
Jak vám to zní?
Speciální pozornost bych na závěr rád věnoval hudební stránce hry. V soundtracku se mísí zejména americký poprock, japonské elektro a evropská klasická hudba, a pokud byste si mysleli, že tato kombinace při dobré exekuci může přinést ovoce, autoři vás rychle vyvedou z míry. Hudební doprovod Gran Turismo 7 patří mezi ty nejméně zajímavé a nejvíce mdlé, které si v historii závodních her pamatuji. Zapomeňte na to, že byste po dvou týdnech hraní nemohli pustit z hlavy známé, nebo aspoň zajímavé melodie, tak jako kdysi u Need for Speed: Underground či Burnout Paradise. Ve skutečnosti budete mít problém vzpomenout si na jednu jedinou.
Přesto jsem se u GT7 výborně bavil. Nebyla to upřímná, dětská radost, touha objevovat, prozkoumávat. Byla to radost z dobře odvedené práce, radost ze skutečně obrovského množství obsahu, který fanouškům automobilismu vydrží na měsíce a měsíce hraní. Mimochodem kompletně a především kvalitně lokalizovaného do češtiny.
Myslím si však, že se Gran Turismo z designového pohledu v mnohých ohledech zaseklo dekádu až dvě zpátky a sérii by prospěly jisté inovace směrem k příjemnějšímu uživatelskému rozhraní, chytřejšímu multiplayerovému matchmakingu či větší variabilitě obsahu, který fakticky ignoruje existenci jižní polokoule. A pro lásku boží, prosím, vykašlete se konečně na ten rolling start.
Hodnocení: 75 %
Vývojář: Polyphony Digital
Vydavatel: Sony
Platforma: PlayStation 5, PlayStation 4
Úvodní titulky GT7 jsou poctou motorsportu