Vědci vynalezli první 3D procesor

Mnozí to označují jako vidinu technologie příštích deseti až dvaceti let, ale zdá se, že je technologie 3D procesorů už dnes tak reálná na to, aby se uvažovalo o pravé podstatě jejího využití a širšímu spektru zkoumání. První významný krok k dalšímu zkoumání udělal Eby G. Friedman, významný profesor elektronické a výpočetní techniky z americké univerzity Rochester v New Yorku. I když pojem 3D procesor mnohým neřekne pravou podstatu, pak abych uvedl vše na pravou míru, jedná se o třírozměrně vyrobený mikroprocesor, respektive čip.

Dnešní technologie vesměs využívá klasického dvourozměrného rozestavení jednotlivých obvodů a různí výrobci se snaží obvody a hlavně tranzistory co nejvíce minimalizovat. Tento krok má ovšem jedno malé omezení, kterým jsou fyzikální možnosti. Čipy nelze donekonečna minimalizovat a tak nastane den, kdy už nebude cesty dále.

To je hlavní problém v současné architektuře 2D procesorů, protože zvětšení jejich plochy nepřispívá tím správným směrem. Budoucností, nyní už velmi reálnou, jsou právě 3D procesory, u kterých se jednotlivé vrstvy na sebe skládají, čímž zabírají i třetí rozměr. Tím pádem můžou 3D procesory při stávající velikosti 2D procesorů, ba i jejím zmenšení až o jednu desetinu, dokázat nabídnout až desetinásobný výkon.

První skutečně reálný 3D mikroprocesor, který byl vyvinut na půdě americké univerzity Rochester v New Yorku profesorem Eby G. Friedmanem, pracuje na frekvenci 1,4 GHz, což na první takový procesor je velmi slibné. Určitě si vzpomenete, na jakých dnes směšných frekvencích začínali první 2D procesory a také, jak za těch několik let rychle měnily své možnosti a cenu. 3D procesory přináší hned několik výhod, protože v podstatě při zachování stejné plochy a jen nepatrně větší tloušťky dosáhnete několikanásobně většího výkonu díky celé stavbě a jednotlivých rozestavení tranzistorů.

Vrstvení obvodů je budoucností, ale také poměrně složitou záležitostí. O masové výrobě trojrozměrných procesorů prozatím nemůže být ani řeč, protože toto téma je až vidinou několika dalších let. Profesor Eby G. Friedman je oddán svému výzkumu až do posledního dechu a podle jeho slov je to záležitost zbytku jeho života.

„Prošli jsme bodem, kde nemůžeme dělat integrované obvody menší? Horizontálně ano. Ale my začínáme integrovat vertikálně, a to nemá konce. Přinejmenším ne v mém životě. Promluvte si o tom s mými vnoučaty,“ dodává nakonec profesor Eby G. Friedman.

_______________________________________________________

Zdroj: dailytech.com